Podzimní Blatiny
Tak konečně!
Ona dlouze očekávaná, několikrát přesouvaná, téměř zrušená a pak znovu obnovená oddílová akce, podpořená grantem ČHS, s programem lezení pro handicapované úspěšně proběhla o víkendu 5.-7.10. na gruntu VHS Brno v Blatinách. Pro členy Matahari to byla první pořádná možnost se po prázdninách konečně společně sejít a pro naše handicapované kamarády skvělá příležitost, jak zúročit své znalosti a dovednosti z umělých stěn v pořádném skalním terénu, který za chladných říjnových dní neměl daleko k férovým vysokohorským podmínkám. Pro Zuzku to navíc byla dobrá šance procvičit řízení automobilu, které kromě jedné poražené popelnice a na smrt vyděšené kuny zvládla na jedničku.
Za pražskou sekci tedy na drsnou podzimní Vysočinu dorazili: Honza, Jana, Káča, Sejk, Zuzka a labrador Windy, liberecké barvy hájil nejstarší člen výpravy Vítek a na chatě v Blatinách nás již čekala brněnská sekce čítající dvě Péti a Helču a dále pak skupinka studentů střední školy v Praze – Butovicích. Ve funkci průvodce a metodického guru tu byl i Vojta Watt Dvořák ze Singing Rocku.
Páteční večer na chatě jsme věnovali vzájemnému seznámení účastníků a pak už nastoupil Vojta se svým promítáním a poutavým vyprávění z nedávno úspěšně absolvovaného přelezu cesty The Nose na legendárního yosemitského El Capitana, kterého se zůčastnil spolu s Honzou Říhou a Jankem Bednaříkem. Plně prostoupeni yosemitskou bigwallovou poetikou jsme usínali s očekávním pěkného lezckého dne na neméně slavném Drátníku.
Ráno náš rozvětvený tým doplnil z Prahy přibyvší Aleš a v neposlední řadě pak místní matador Pepa Uherka, který je na ČHS zodpovědný za peníze pro mládež a tak mohl přímo v terénu prověřit využití grantu pro Matahari. Při silné účasti zkušených lezců nebyl problém se rozdělit na několik menších úderných družstev a opentlit Orlí i Sokolí stěnů množstvím „toprope“, na kterých jsme brousili místní kvalitní žulu v cestách obtížnosti III-V až do odpoledne. Všichni si pěkně zalezli a to včetně Sejka a Windyho, u kterých tento typ pohybu není úplně běžný.
Odpoledne přišel čas na Vojtovu metodickou průpravu, trénink slaňování, bezpečného samostatného navazování a jištění spolulezce. Pro odreagování byla opodál napnuta slackline, kde si přítomní mohli vyzkoušet první nejisté krůčky po tom proklatě úzkém popruhu a prověřit svůj smysl pro balanc.
Slunko se už nad Vysočinou povážlivě naklánělo k západu, tak přišel čas si prohřát promrzlé prstíky u společného ohně. Zásoba sponzorských špekáčků a nápojů dodala našemu posezení příjemně blahobytnou atmosféru a historky ze skal i neskal jen upevnily pocit družné lezecké pospolitosti.
Neděle byla již od rána překvapivě slunečná a relativně teplá. Butovičtí odolali lákadlu pěšího výletu spojeného s houbařením a vydali se spolu s ostatními… no kam jinam než zase na Drátník. Myšlenky na včasný odjezd do domovů nám poněkud zkrátily časový příděl, takže jsme se rozhodli se více než na samotné lezení zaměřit na metodický trénink a dokonalé zvládnutí základních horolezeckých dovedností. Všichni účastníci se již spolehlivě a bezpečně navazovali pomocí osmičkového uzle, ovládli použití jistících pomůcek a vzorně jistili a dobírali své spolulezce. V postupných krocích si pak všichni důkladně procvičili bezpečné slanění a to jak nanečisto na nakloněném terénu, tak i naostro ve vertikále. Cílem tohoto metodického cvičení byla maximální možná samostatnost a bezpečnost účastníků, kteří jsou pak méně závislí na asistenci svých průvodců, kteří tak mají více času a prostoru připravit více pěkného lezení, střídání v cestách rychle „odsejpá“ a je více zážitků. A o ty tady přece jde zejména.
Autor: Pavel Sýkora
Fotogalerie
