Leysin
Příjemné lezení u Ženevského jezera
Koncem srpna mne a ségru čekala rodinná dovolená ve Švýcarských Alpách, konkrétně ve městečku Leysin ležícím v horách u západního břehu Ženevského jezera. Překrásné horské túry, vysoké alpské vrcholy, starobylé hrady i města plná letních sídel evropských boháčů se nám nabízely jako na talíři. Nás však přesto lákalo i něco jiného - rozsáhlé oblasti skalního lezení v překrásném prostředí, navíc zajištěné s pověstnou švýcarskou pečlivostí. Cortézovou metodou "rozděl a panuj" se nám během příprav podařilo zmást oba rodiče natolik, že s naším lezeckým programem souhlasili, aniž by o tom přímo věděli. Na všechno se přišlo až v momentě, kdy jsme měli v batozích podezřele mnoho lan a karabin. Ale to už bylo pozdě.
Celkově jsme lezení věnovali tři dny. Hned prvního rána jsme vyrazili na ferratu vedoucí na vrchol Tour d'Aï. Zajímavě vedená, přes 300 metrů dlouhá zajištěná cesta nás vedla po svislých stěnách i úzkým komínem. Namísto závěrečné odměny v podobě slibovaného ohromujícího výhledu jsme se kvůli lokálnímu mraku museli spokojit s paštikou a salámem, načež jsme, již po normální cestě sestoupali dolů.
Následujícího dne vypadalo počasí velmi nejistě a tak jsme dopoledne strávili prohlídkou romantického hradu obklopeného vinicemi v Aigle. V čase oběda jsme si to však už šinuli po horské cestě směrem do oblasti Pierre du Moëllé, o níž průvodce hovořil velmi přívětivě. Na krásně pevném, ale ostrém vápenci jsme vylezli několik kratších cest od obtížnosti 4a až po 5c. V podvečer jsme se jali vyzkoušet o podál se tyčící čtyřdélkovou cestu Rochers de La Latte. Výstup probíhal bez větších komplikací, doprovázený pouze bučením krav pasoucích se na louce pod skálou. Zcela nový pár "dvojčat" se nám při následném slaňování však strašlivým způsobem šmodrchal, takže když jsme konečně sestupovali k domovu, byly již krávy pryč a slunce zapadalo. Satisfakcí byla alespoň až kýčovitě do růžova ozářená okolní krajina a posvátný horský klid.
Jako třetí lezecký cíl jsme si vytyčili asi 30m vysokou skálu nad obcí Les Avants, poskytující na malé ploše velmi různorodé cesty. Přes zjevný rozpor označení cest na skále a v průvodci jsme si brzy vybrali a pustili jsme se do série příjemného lezení v obdobném rozahu obtížností jako předchozího dne. Hezké počásí vylákalo i množství místních lezců a lezkyň, jejichž společným zvykem bylo nosit lano v modré tašce IKEA. Zapomenout nelze ani na jistého dobrodružného tatínka, který se nerozpakoval evidentně nesouhlasící ratolest přivázat na lano a vyslat po skále vzhůru. Vzlykající synek neměl na výběr a nakonec svému trýzniteli dokázal, že na to má a nelehké "5áčko" vylezl až do konce.
Jelikož nás průvodce přišel na 50 Franků, což není málo, zcela určitě máme v plánu se do této oblasti znovu vrátit. Nepohodlí dlouhé cesty zcela s přehledem vyváží výhody precizního zajištění, dobrého přístupu ke skalám i velké rozmanitosti cest, co se týče délky (10 - 400m) i obtížnosti (3a - 8b+).
Autor: Petr
Fotogalerie
Poděkování
Velký dík za trpělivost i pomoc si zaslouží naši rodiče i pes Windy.
