SINGING ROCK
Workshop Bišík 2oo6
O víkendu 6. - 8. října 2006 se konal již druhý Workshop firmy SINGING ROCK. Já, jako sponzorovaný lezec této firmy, jsem byl na obě akce pozván, čehož si nesmírně vážím. Děkuji také Janě Dvořákové z Namche, která jela se mnou jako doprovod a milá společnice. Kromě nás dvou přijeli zaměstnanci Singing Rocku, specialisté, vývojáři a vedení firmy. Dále také „běžní smrtelníci“, kteří testují jejich vybavení či se Singing Rockem jinak spolupracují. Singing Rock zajistil taky velmi vysokou úroveň komfortu pro všechny zúčastněné v podobě ubytování, stravy, piva a nealkoholických nápojů zdarma.
Vše se začalo pomalu rozjíždět v pátek večer. Po výborném jídle nás zakladatelé Singing Rocku seznámili se vznikem a rozvojem firmy a s četným slastmi i strastmi, které jej doprovázely. Dalším příjemně odpočinkovým bodem večera bylo promítání lezeckých videí a prohlížení fotografií z několika jejich akcí. V příjemné atmosféře na půdě Bišíku jsme, při lehkém popíjení a povídání, všichni pomalu ale jistě usnuli.
V sobotu po snídani nám bylo představeno nové „Singáčské“ vybavení a byli jsme seznámeni i s nějakými těmi základy zdravovědy, které se hodí vždy. Pak jsme měli možnost vyzkoušet si Slack line, tedy chození po popruhu, který byl asi 5 metrů dlouhý a půl metru nad zemí. Byla to pro mě zajímavá zkušenost. Je určitě velmi přínosné ale i zábavné testovat svou rovnováhu. Po několika pokusech jsme vyrazli lézt do místních Jiráskových skal a jali jsme se naší rovnováhu testovat na ostro. Lano, natažené mezi skálami, bylo tentokrát dlouhé už asi 15 metrů a prý mnohem výš. To mě však nemohlo vyvést z míry, protože nevidomý člověk nemá se závratěmi potíže ;) Slack line jsem si oblíbil a určitě bych se svým oddílem Matahari tuto disciplínu rád představil i ostatním handicapovaným. Je to zase něco jiného než lezení, které jsme ale samozřejmě ani tentokrát z našeho programu nevyškrtli. Krom pohodového lezení „jak se komu chce“ jsme zkoušeli zdolat některé místní záludné spáry. Hodně jsem uvítal nafasované speciální rukavice do spár, díky kterým se lezlo lépe a nebyl jsem tak odřený.
Jediným negativem bylo, že nám příliš nepřálo počasí, takže jsem pěkně nastydl. Proto jsem už večer s ostatními místo piva usrkával horký čajík a šel brzo spát, což mi bylo líto. V neděli se ještě lezlo, ale já už lezl spíše jen do spacáku pod skálou, protože mi nebylo dobře. Ostatní si však zalezli do maximální spokojenosti a já jsem rád i za ně.
Tím letošní Workshop končí. Jsem rád, že jsem se ho účastnil a už se těším na další ročník!
Autor: Jan Říha
Fotogalerie
