Horolezecký oddíl Matahari

Marathonské šílenství

Fotogalerie

Je tady květen a v květnu již tradičně přibíhá do pražských ulic mezinárodní maraton se svou kolekcí soutěžních i nesoutěžních běhů, závodů na in-line bruslích a sérií doprovodných programů. To je samozřejmě výtečná příležitost pro HO Matahari pěkně se prezentovat na veřejnosti. Pražský maratonský víkend začal již ve čtvrtek na Výstavišti, kam pořadatelé umístili registrační centrum, prodejní výstavu sportovních potřeb i nepotřeb a několik sportovních atrakcí. Vedle koloběžek, gumového hradu a high-tech verze skácích pružin pro Maxipsa Fíka tu své nepřehlédnutelné místo našla i naše čerstvě zapůjčená, pět metrů vysoká mobilní lezecká stěna. Možnost vyzkoušet si lezení jsme ještě vylepšili o trenažér dobrého balancu slack line. Naše propagační stanoviště dále doplnili kolegové z Červeného kříže Milovicesvým stanem plným praktických ukázek první pomoci a jejich militantně ladění přátelé z OperForce, předváděli své air-softové výbavičky.

Přestože počet návštěvníků Výstaviště nebyl úplně nejvyšší, patřilo naše stanoviště k nejnavštěvovanějším. Velcí i malí lezci tak měli šanci vzít pořádně za chyty a za podpory zkušených jističů zabojovat s gravitací. Odměnou jim pak byly četné propagační předměty a dárky od našich sponzorů. Kdo by odolal?!

Dva dny strávené na Výstavišti však byly jen zahřívacím kolem na hlavní show, za kterou jsme se v sobotu ráno přesunuli i se stěnou na Staoměstské náměstí. Sobota tu patřila nesoutěžním běhům, rodinným procházkám pro zdraví a k našemu stanovišti, tentokrát šikovně umístému mezi stánek s nealkoholickým pivem a mobilní toalety, přivedla nekonečný proud zájemců o zkoušku horolezeckých dovedností. Své lezecké umění zde za uznalého pokyvování obecenstva předvedly naše nevidomé lezkyně z Brna, čímž spustili zájem příchozích o vyzkoušení náročného lezení „naslepo“se zavázanýma očima. Velmi nás potěšil zájem lidí o naše aktivity, lezení pro nevidomé i obecně o problematiku sportu pro handicapované. V tu chvíli už lezl každý, malé děti, velké děti, tatínkové, maminky, hostesky, ochranka, alegorická PET lahev, tuzemci i přespolní lezci z  Indie, Koreje a Japonska. Fotoaparáty cvakaly a ze stánku mizely časopisy, odměny i naše svačiny. Sobotní podvečer a ukončení programu už pod stěnou zastihly jen vyčerpané jističe, oblékače do sedáků a vydávačky odměn a časopisů. Dneska to byl opravdu perný den.

Nedělní atmosféra byla od rána napjatá. Celé náměstí bylo zaplněno stepujícími borci, kteří tu s nadšením i obavami čekali na start Maratonu. Konečně se ozval výstřel a borci vyrazili porvat se s 42km dlouhým rozpáleným asfaltem. Když se po deseti minutách podařilo odstartovat i běžcům v zadních řadách, náměstí se na okamžik vylidnilo. Pak už se ale začali trousit diváci, podpůrné týmy a turisté, které opět nalákala možnost si před doběhem čela závodu trochu zalézt. Vítězové doběhli, amatéři další 4 hodiny vlekly zemdlelé nohy do cíle a na stěně bylo stále rušno. Pak už byl najednou konec, odměny rozdány, stěna rozmontována a odvezena. I když se dnešní den v návštěvnosti nevyrovnal sobotnímu šílenství, přesto bylo těch, které jsme za zvuků Samby Batucady upnuli do úvazků více než dost.

Co říci závěrem. Bylo to prospěšné, bylo to náročné a bylo toho dost. Čtyři dny jsou opravdu hodně a obdivuji zejména Honzu a Lowa, že to celou dobou přežili, na druhou stanu si myslím, že v tuto chvíli dokážou během pěti vteřin umístit do sedáku jakkoliv vzrostlého humanoida. A to se cení!

Autor: Pavel Sýkora aka Sejk

Fotogalerie

Vyhledávání

Změna vzhledu

• oranžový
• světlý
• tmavý
• hnědý