Slunečný víkend
aneb „To zvládnu i se zavřenýma očima“
10. a 11. června se v prostoru lomu Alkazar na břehu Berounky uskutečnilo lezení pro slabozraké a nevidomé z TTO Praha. Všichni si lezení za nádherně prosluněného počasí moc užívali a nám se tak podařilo nadchnout a pobavit nejen naše svěřence, ale i sebe. Byli jsme moc mile překvapeni tím, co všechno děti vylezly. Ale pěkně od začátku.
V sobotu ráno náš oddíl Matahari dorazil na místo srazu. Bohužel některé děti nemohly dorazit, o to víc jsme se ale mohli věnovat těm ostatním a také pár dalším příchozím, o kterých se zmíním později. Kromě dětí, jejich dozoru a doprovodu, dorazil ještě jeden moc prima nevidomý pán se svým synem.
Veškerá tréma z pořádání naší první akce z nás spadla v okamžiku, kdy jsme začali děti oblékat do sedacích a prsních úvazků (děkujeme Singing Rock za jejich poskytnutí). Ukázalo se, že jsou moc zvědaví a těší se a jejich nadšení a klid se na nás přenášel. Všechny jsme je ještě vybavili lezeckou obuví a hurá na skálu. (Za lezečky vděčíme firmě Saltic). Zatímco si všichni postupně zkoušeli prvních pár kroků na skále, vyprávěli jsme ostatním jak co v lezení funguje, ukazovali jim různé lezecké vybavení jako jistící pomůcky, vklíněnce, karabiny a kdo chtěl, mohl si vyzkoušet i vázání uzlů. Vysvětlili jsme dětem, jak funguje jejich jištění, aby věděly co je čeká. Slunce nám pěkně hřálo, a tak kdo nelezl, tak seděl v příjemném stínu, povídal si a sbíral síly pro další a další výstupy. A že jich bylo hodně. Nejprve jsme si mysleli, že pro děcka bude „Kroužek“ (3+) tak akorát. Ukázalo se ale, že bez větších problémů zdolají leckteré cesty obtížnosti 5. Většina z nich se tak ocitla na vrcholech cest jako Hare Kršna, Železitá, Přes přílep, Pletánkův dárek dětem či Tomova.
Jedinou věcí, která nás trochu trápila byl příval lidí, kteří si přečetli článek ve čtvrtečním Expresu. Někdo z novinářů, kteří byli osloveni s pozvánkou na naši akci, náš dopis špatně interpretoval a otiskl tak velice nepřesný článek. Vlastně na akci pro nevidomé a slabozraké pozval širokou veřejnost jménem předsedy našeho oddílu Jana Říhy. Přímo redakci tohoto deníku jsme tiskovou zprávu neposílali, takže vlastně ani nevíme, jak k tomu mohlo dojít. Dorazilo několik rodičů s celkem asi deseti dětmi, a očekávali, že na základě tohoto článku si s námi mohou zalézt. Nebýt toho, že nám děti z jedné školy odřekly, nemohly bychom se jim ani zdaleka věnovat. Byl to docela nával. No poučení pro příště a možná i pro Vás – zvete-li novináře na svou akci, jasně napište do pozvánky, že se nejedná o pozvánku pro veřejnost, ale pro ně. Třeba místo veřejnosti dorazí i některý z nich. Teď ale vážně. Nic špatného se nestalo. I těch pár děcek, co přišlo navíc se nám podařilo obstarat, a tak jsme udělali radost i spoustě dalších dětí a o to vlastně šlo. Nebo snad ne?
Sobotní občerstvení bylo přichystáno dalším z dobrodinců, kteří nám na naši akci přispěli (děkujeme firmě Crocodile). S plnými bříšky se dětem nahoru moc nechtělo a tak byla chvíle poledního klidu, kdy jsme si pro změnu zalezli my. Skála krásně hřála pod rukama a jak je na Alkazaru zvykem, pěkně klouzala. O to větší překvapení bylo to, jak obtížné cesty vylezly děti, které se skálou předtím neměly vůbec žádnou nebo pramalou zkušenost.
V neděli pak následovalo další lezení až do 16 hod. odpoledne. Samozřejmě nás nejvíc ze všeho zajímalo, jestli se lezení dětem líbilo a jaké z něj mají pocity. Tady jsou odpovědi některých z nich:
Kamča: „Šlo to. Už jsem dřív lézt zkoušela, takže to nebylo úplně nové, ale bylo to moc prima a určitě bych si s vámi zalezla znovu. Vůbec jsem nečekala, že mi to tak půjde. Musím říct, že se mi moc líbil kolektiv. Všechno probíhalo v klidu a pohodě.“ Kamča lezla jako o život a mnoho z nás by jí mohlo její elán a odhodlání závidět.
Lukáš: „Lezl jsem úplně poprvé v životě. Jsem moc rád, že jsem si to mohl vyzkoušet. Po strašně dlouhé době jsem pro sebe něco udělal. Když opomenu nějakou tu procházku nebo běhání, vlastně vůbec nemám pohyb, takže jsem moc spokojený a byla to fakt paráda.“ Lukáš byl jedním z těch, kteří lezli poprvé v životě a rovnou se vrhl na pětky!
Zdeněk: „Byla to pěkná makačka. Už jsem úplně zapomněl jak z toho všechno bolí. Ale byla to paráda. Co se mi líbilo? To že se mohu spolehnout na ty okolo mě. Nebál jsem se, že se mi něco může stát, protože jsem věřil těm co mě jistili a tak jsem se do toho mohl pustit naplno. Taky se mi moc líbilo když mi Jirka vysvětloval něco z teorie a vyprávěl svoje zážitky. Určitě bych moc chtěl lézt dál. Jeden moment mě zaskočil. Takové „hluché místo“. Netušil jsem jak vysoko se dá vylézt. Byl jsem tak vysoko, že jsem neslyšel lidi pod sebou ani toho, co byl úplně nahoře na konci. Bylo to vážně zvláštní.“ Zdeněk lezl ze všech nejvíc. Bylo na něm vidět jak ho to bavilo a překonával sám sebe a občas i nás.
Klárka: „Nikdy předtím jsem nelezla. Moc mě to baví a určitě bych šla znovu. Úplně největší radost jsem měla když jsem zdolala Hare Kršnu. To bylo vážně něco. Doufám, že si zase někdy zalezu.“ Klárka do toho šla hlava nehlava nehledě na oděrky. Když to zrovna nevyšlo a ujela jí noha ani si neodfrkla a rovnou pokračovala.
Eliška: „Zkusila jsem to dnes poprvé a po prvním pokusu jsem byla přesvědčená, že už na skálu nikdy nevlezu. Přeci jen jsem do toho šla znovu. Překvapilo mě jak moc se můžu spolehnout na lano a všechno mi tak připadalo bezpečné. Po chvíli jsem tomu všemu přišla na chuť a vyzkoušela bych si to klidně i na umělé stěně.“ Eliška si zalezla nejméně – lezla jen v neděli. Ale vrhla se na uklouzaný „Pletánkův dárek dětem“ a i když s pár těžkými momenty, jej nakonec i pokořila. Po tom už bylo všechno hračka.
Moc nás potěšilo, že se lezení dětem líbilo a všichni jsme v neděli odjížděli s velice dobrými pocity. Jak se nám lezlo si můžete prohlédnout na fotografiích o něco níže. Já už jen dodám, že jak moc se děti těší na další příležitost si zalézt, tak moc se těšíme my na lezení s nimi. Snad se nám splní plán stavit se na jejich plánovaném červencovém letním táboře a zprostředkovat jim zase jeden nebo dva dny s Matahari na laně.
Takže snad brzy znovu na skalách.
Autor: Petra
Fotogalerie
Pořadatelé
Po organizační stránce akci zajistili a celkový program dětem připravili lidé z TTO Praha, turistického oddílu pro zrakově postiženou mládež.
Sponzoři
Děkujeme sponzorům této akce, bez nichž by pro náš oddíl Matahari bylo těžké ba téměř nemožné celou akci zorganizovat. Hlavními sponzory tohoto víkendu byli Saltic, jejichž lezečky vynesly děti až do nečekaných výšin, Singing Rock, bez jejichž úvazků by se děti nemohli cítit bezpečně a Crocodile, bez jejichž chutných baget a sendvičů bychom během sportovního vyžití asi umřeli hlady. Všem moc děkujeme a těšíme se zase příště.
Mediální partner
